Stáž na hasičské stanici Beroun

7. 2. 2009 -     V sobotu 7. února nás čekala od 7:00 hodin další 24 hodinová stáž u profesionálních hasičů v Berouně, jejíž hlavní náplní byl výcvik nositelů dýchací techniky.

Sraz jsme si dali v šest hodin ráno v hasičské zbrojnici, abychom si v klidu vše potřebné připravili. Po naložení bagáže do zásahového vozidla CAS25 Š706 RTHP jsme se chvíli před půl sedmou vydali do Berouna v tomto složení: Míla "Millhouse" Nouzák, Martin "Márty" Palivec, Petr "Pítrs" Říha, Jarda "Špágr" Špaček a Petr "Fugas" Ernýgr.

Cesta byla bez problémů, jen se nám nezdál výkon motoru, kdy hlavně v kopcích auto "netáhlo". Přesto jsme dojeli do Berouna s časovou rezervou, kterou jsme tradičně vyplnili zastávkou na kávu a čokoládu u čerpací stanice.

Po příjezdu na stanici jsme se pozdravili s kolegy ze směny B, kteří zrovna přebírali službu, prohlídli si v garáži novou techniku a nachystali si své věci. Po snídani jsme pomohli připravit stoly v tělocvičně na školení nositelů dýchací techniky, kterého se kromě nás zúčastnili i zástupci jednotek z okresu Beroun.

Školení zahájil velitel směny B Jirka Košťálek, který nejdříve vyřídil organizační záležitosti a poté nás seznámil s programem. Teoretickou část přípravy vedl Matěj Šapovaliv, technik chemické služby. Po zvládnutí teorie následoval praktický výcvik, který pro nás připravili Jirka Košťálek spolu s Jirkou Pánkem Rozdělili jsme se do tříčlenných skupin a každá skupina měla za úkol provést průzkum v zakouřeném (místo kouře byla tma) objektu a nalézt zde zraněnou osobu (figuranta). Tato osoba se nacházela ve sklepě, odkud jsme jí na nosítkách transportovali do bezpečí. Vynešení statného figuranta v nosítkách po příkrých schodech dalo většině z nás zabrat, nicméně po dokončení tohoto úkolu na nás ještě čekala cvičná věž, kterou jsme museli dvakrát vyběhnout nahoru a dolů. To vše samozřejmě v dýchací technice. Na závěr školení byly přítomným jednotkám oznámeny termíny výcviku na polygonu v Příbrami, náš termín je 28. února.

Po školení jsme si dali lehký oběd a šli se zapojit "do procesu". Na dvoře stanice jsme pomohli s protlačením ucpané kanalizace, k čemuž byl využit náš kanálový krtek. Na tuto práci se spotřebovalo dost vody, proto bylo potřeba doplnit zásoby v podzemní nádrži. Se strojníkem Rosťou Černým a vozem CAS32 T815 jsme vždy ve dvou vyjížděli k jezu na Berounce, kde jsme čerpali vodu plovoucím čerpadlem. Celkem jsme se otočili třikrát. Mezitím nám Jirka Pánek udělal vstupní prohlídku u nových lan a kluci z chemické služby provedli naplnění tlakových lahví a revizi našich dýchacích přístrojů. Špágrovi stále vrtalo hlavou, proč ráno "Mates" zase nejel a rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Když jsme se vrátili od řeky a v posádce nás vystřídali Márty s Fugasem, využili jsme volné chvíle k prohlídce našeho auta. Netrvalo dlouho a závada byla objevena - zaseklé táhlo motorové brzdy. S přáním toho, že se opravdu jednalo o tuto příčinu ranních potíží, jsme odešli do společenské místnosti, kde jsme čekali na kluky, kteří po příjezdu od řeky s poslední cisternou ještě pomohli s úklidem kabiny Tatry.

Pomalu se blížila sedmnáctá hodina a my si mohli vybrat, jakým způsobem vyplníme zbytek odpoledne. Měli jsme tři možnosti - sledování hokejového utkání ČR - Švédsko, jít si zahrát florbal nebo nácvik bojového rozvinutí. Bez větších námitek zvítězila třetí možnost. Úkolem cvičení bylo vytvoření přívodní vedení savicemi do CAS, dopravní vedení 4B s rozdělovačem a útočné vedení do 4. poschodí cvičné věže v dýchací technice. Při prvním pokusu se vyskytlo pár drobných nedostatků, proto jsem rozhodl o jeho zopakování. Na druhý pokus bylo vše v pořádku a tak jsme mohli sbalit použité věcné prostředky a odebrat se do společenské místnosti k zaslouženému odpočinku. Ten byl kolem devatenácté hodiny narušen vyhlášením poplachu.

Jednalo se o dopravní nehodu osobního automobilu s autobusem mezi obcemi Trubín a Svatá. Berounské zásahové družstvo jsme doplnili dle předchozí dohody já a Márty. Nehoda se obešla bez zranění, z havarovaných vozidel však zůstaly na vozovce vyteklé provozní kapaliny a části karoserie, proto musela být silnice po dobu zásahu v obou směrech uzavřena, což byl náš úkol. Zpět na základnu jsme se vrátili po půl deváté.

S kluky jsme se poté podělili o dojmy z výjezdu a jelikož se čas pomalu navršil, bylo potřeba zajistit si místo ke spaní. Bohužel v žádné ložnici nebylo volných pět lůžek, a tak abychom se nemuseli rozdělovat, rozhodli jsme se, že složíme svá těla pěkně pohromadě v tělocvičně. Jelikož noc byla bez výjezdu, mohli jsme se všichni v klidu vyspat. Já tak učinil, někteří bohužel z nějakého důvodu ne. Tento důvod bych nerad specifikoval, protože mu nevěřím - prý jsem hrozně chrápal :-).

Ráno proběhlo rozloučení a poděkování směně B a návrat do Drahelčic. Stáž opět neměla chybu a tak se už teď těšime na další.

velitel jednotky Míla Nouzák