Stáž na hasičské stanici Beroun

12. 7. 2008 -     Sraz v hasičárně byl stanoven na 5:45 hodin - dorazili všichni kromě Petra Ernýgra, který měl domluven pozdější příjezd do Berouna, protože musel ráno odvézt syna na tábor. A tak jsme ve složení Nouzák, Palivec, Špaček a Říha krátce po šesté hodině nabrali směr Beroun. Po příjezdu do města nám zbývalo dost času, a tak jsme si udělali zastávku na čerpací stanici na kávu a horkou čokoládu.

   V sedm hodin jsme se hlásili na stanici veliteli směny B Jirkovi Košťálkovi, který nás představil svým kolegům a vysvětlil vše potřebné. Po rozkazu a našem "zabydlení" jsme se zúčastnili zkoušky spojení, po níž nás Jirka provedl stanicí a seznámil s obsahem odborné přípravy.

   Po teorii na učebně, kdy jsme si řekli něco o rozdělení jednotek PO a jejich činnostech, požární taktice, řízení zásahu, bojových rozvinutí atd., následoval praktický výcvik na dvoře - organizace činností a prací u zásahu při úniku látek z produktovodů. Zde nám byly předvedeny prostředky, které se k těmto účelům používají - různé vaky, tmely a pásky.

   Dalším praktickým výcvikem bylo poskytování první pomoci při dušení a tonutí. Po teoretickém výkladu byla na figurantovi názorně předvedena resuscitace, umělé dýchání, masáž srdce, stabilizovaná poloha a transport osoby.

   Následoval přesun ke cvičné věži, kde nás čekal nácvik sebezáchrany slaněním. Pro většinu z nás úplná novinka. Nejprve přišla na řadu teorie - základy lanové techniky, vázání uzlů a hlavně bezpečnost. Pod dohledem velitele družstva Jirky Pánka si každý z nás vyzkoušel vázání uzlů a slanění z druhého a posléze i ze čtvrtého podlaží. Musím přiznat, že při pohledu z nejvyššího okna cvičné věže (na výšku jsem se raději neptal :-))se nám do slanění moc nechtělo, ale nakonec to byl pro každého bezva zážitek.

   Při výcviku čas rychle ubíhal a než jsme se nadáli byl tu oběd, po kterém jsme se opět vrátili ke cvičné věži. Tentokrát byl na řadě nácvik evakuace osob pomocí výškové techniky - automobilového žebříku AZ 30 Iveco. Pohled z koše ve výšce 30 metrů - opět úžasný zážitek. Následovala ukázka použití přetlakového ventilátoru při odvětrání zakouřeného prostoru.

   Poslední částí praktického výcviku byl nácvik bojového rozvinutí. Úkolem našeho družstva bylo zřízení přívodního vedení savicemi do CAS25 z vodního zdroje (podzemní nádrž) a vytvoření dopravního vedení 4B s rozdělovačem. Tento úkol se nám příliš nevydařil, po zavodnění dopravního vedení jsme díky vadnému koši "ztratili" vodu, kterou se nám dlouho nedařilo opět nasát. Bohužel se nejednalo o první zádrhel při saní, proto se v nejbližší době budeme muset "mrknout" na čerpadlo - vypadá to na ucpávku. Od rozdělovače pokračovali berounští se dvěma útočnými proudy do 4. podlaží.

   Odpoledne jsme zakončili fyzickou přípravou, jejíž součástí byl zápas ve florbale. Zde se projevila naše fyzička - na konci propocení s jazyky na vestě jsme sotva chodili a představa, že nám to teď "písknou" nás děsila. Naštěstí po sprše únava brzy odezněla a večer jsme strávili v přátelské debatě s kolegy venku u krbu, kde jsme se dozvěděli spoustu nových a zajímavých věcí, týkajících se nejen hasičiny.

   V pozdních nočních hodinách jsme šli zalehnout - většina z nás měla pochybnosti, zda vůbec usne - probíhala debata, zda se v případě poplachu vzbudíme a zda vůbec máme šanci být do dvou minut připraveni k výjezdu. Všechny tyto úvahy však byly zbytečné, protože přes noc byl naprostý klid... Ráno před sedmou hodinou jsme se spokojeni a plni dojmů vraceli domů.

   Rádi bychom ještě jednou poděkovali veliteli směny B Jirkovi Košťálkovi, že nám umožnil zúčastnit se tohoto výcviku a samozřejmě i ostatním klukům ze směny B za vše, co pro nás udělali. Byla to pro nás bezvadná zkušenost, kterou bychom si rádi brzy zopakovali.